Leden 2015

Dobrodružná cesta

8. ledna 2015 v 19:20 | Alien |  Něco jako deník? :D
Je poslední den v roce 2014 a já jsem zjistila, že nevím, co budu dělat. Nejraději bych šla někam s kamarády, jako normální lidé v mém věku, ale jak tak zjišťuji, tak se kamarádím jen se "sluňáky", co tráví poslední den v roce s rodinou. Nemám jim to za zlé. I já jsem posledních 15 Silvestrů vždy strávila u babičky a dědy. Je to taková naše tradice :D. Jenže tento rok jsem si řekla, že jsem už dost stará na to, abych někam vypadla a poslední den v roce si konečně užila.
Vypadalo to, jako dobrý nápad. Jenže babi byla smutná, že k nim tento rok nepojedu. Kdybych k nim nejela, tak bych si zase vyslechla spoustu trapných řečí, o které nikdo nestojí viz., "Ty máš zase nějaké rande?", " Klidně si jdi kam chceš, jsi dost stará, aleradši přijeď k nám, kam bys zase chodila?". A děda, " To já když jsem chodil na zábavy, tak jsem tam chodil jen ošahávat nějaké holky nebo se opít." Tak to vypadá vždy, když chci někam jít. Vždy jim vysvětluju, že mě asi moc neznají, když si myslí, že se tam jdu jen opít nebo se nechávat ošahávat od cizích kluků. Takže abych se vyhnula těmto kecům, jsem šla na autobus, který mě měl odvést k babi.
Cesta autobusem trvá 15 minut. Od domu mám zastávku asi 10 minut a jako vždy jsem nestíhala. Vycházela jsem z domu a měla jsem sedm minut. Jenže autobus, kterým jsem měla jet, jel o zmíněných sedm minut dříve. Viděla jsem, jak ujíždí. Nechápu, kde jsem vzala tu vyrovnanost v sobě a jen jsem pokrčila rameny a šla jsem dál. Došla jsem na zastávku. Přečetla jsem si, kdy mi jede další a po zjištění, že je dneska Silvestr a jede až za hodinu, jsem došla na náměstí, kde byla další zastávka. Doufala jsem, že snad s nějakým přestupem dojedu k babičce. Nic v nejbližší době nejelo. Chumelilo a mě byla zima. Šla jsem. Nevím kam, ale šla jsem. Postupem času jsem zjistila, že jdu k babičce pěšky.
Během cesty, která vedla stále do kopce jsem si spoustu věcí ujasnila. Už dlouho jsem si potřebovala pročistit hlavu. Potkávala jsem spoustu lidí. Rodinu s kočárkem, opilé bezdomovce, lidi, co někam neustále spěchají... Šla jsem po cestě, kudy vede trasa autobusu. Samozřejmě mě dva minuli, ale k zastávce jsem to měla asi 200 metrů a v chumelenici do kopce se běží vážně těžko. Nevzdávala jsem to a rozběhla se. Už jsem byla jen 5 metrů od zastávky, když jsem zjistila, že se autobus rozjíždí. Řeknu vám, že to dokáže vážně naštvat. Nepochybuji, že se vám to ještě nestalo, takže asi víte, jak jsem se v tu chvíli cítila.

Po cestě jsem potkala kluka v kapuci. Nevím proč, ale jeho oči byli plné zlosti. Zrychlil se mi tep, když se na mě podíval. Díval se mi přímo do očí. Srdce mi tlouklo. Bála jsem se. Takhle zvláštního člověka jsem už dlouho neviděla. Nedokázala jsem se za ním ohlédnout. Prostě jsem šla dál, ale na ten pohled nikdy nezapomenu. Nevím, co to se mnou ten den bylo. Byla jsem hrozně paranoidní nebo co. Nic mi neudělal. Jen šel uprostřed cesty, ale ani o krok neuhnul. Když si na tenhle pohled vzpomenu, znovu cítím, jak mi leze mráz po zádech. Bylo to děsivý.
K babi jsem došla asi po 40 minutách totálně promrzlá. Ale bylo mi fajn. Po cestě jsem vyfotila pár důkazů, že jsem šla vážně pěšky, protože by mi to nikdo nevěřil. :D Na to, že je to fotka z mobilu to docela jde, ne? :D


Kolem půlnoci hráli v TV asi pět let starý turné Michala Davida. Nevím, co babi s dědou pili, ale tancovali. Bylo to strašně vtipný. Mám to natočený, ale nikdy bych jim neudělala ostudu online. Stačí, že to ukazuju všem svým kamarádům a zbytku rodiny :'D. Byl to zážitek. Dokonce ani nelituju, že jsem nikde nebyla. Aspoň jsem nesmrděla kouřem a druhý den jsem byla použitelná :D.
Nakonec bych Vám chtěla popřát do nového roku jen to nejlepší!

***
A jak jste prožili Silvestr vy? Máte nějaký nezapomenutelný zážitek? Taky se vám někdy stává, že máte z lidí strach nebo jste paranoidní?